Vzpomínky na British Birdwatching Fair 2006

Britský veletrh birdwatchingu, jak bychom mohli přeložit název akce, která se pravidelně koná každé léto v rezervaci Rutland Water, je akcí sotva představitelnou pro někoho, kdo na ní nikdy nebyl. Je to největší taková akce na světě. Loňský rok zde zaregistrovali 18 500 návštěvníků! Letos jich bylo navzdory dešti dokonce 19 000, a co bylo pro mne podstatné, byl jsem jedním z nich a tak se mohu rozdělit o spoustu zážitků.

Na začátek bych se měl zmínit, jak k tomu došlo. Je logické, že na tak prestižním veletrhu birdwatchingu nemůže chybět žádný ze známých výrobců dalekohledů. Jedním z pravidelných účastníků tak samozřejmě je přerovská Meopta – optika s.r.o.. Meopta dlouhodobě podporuje české a moravské ornitology, kteří mají s jejími dalekohledy ty nejlepší zkušenosti. Spolupráce s Moravským ornitologickým spolkem – středomoravskou pobočkou České společnosti ornitologické (MOS) je letitá. Obdobně řadu projektů MOSu podporuje také statutární město Přerov, které je ideálním výchozím bodem pro návštěvu ornitologicky významných lokalit střední Moravy. Jsou to např. Tovačovské, Hustopečské a Záhlinické rybníky, Hostýnské vrchy, CHKO Litovelské Pomoraví a CHKO Poodří a přímo v Přerově pak i Ornitologická stanice s jedinečným sbírkovým fondem ptactva ČR. A tak se zrodila myšlenka, že by se s podporou těchto partnerů mohl letošního veletrhu zúčastnit také zástupce MOSu, který by v rámci výstavní plochy Meopty – optiky s.r.o. a jejího britského partnera mohl propagovat také město Přerov a českou ornitologii a samozřejmě se podělit i o dobré zkušenosti s dalekohledy Meopty.

Ve stanech i pod širým nebem
Letošní, již osmnáctý British Birdwatching Fair (BBWF) proběhl ve dnech 18. až 20.8.2006 a byl zatím tím největším. Děti, tak byli označováni návštěvníci do 16 let, měly vstup zdarma. Dospělí zaplatili za jednodenní vstupenku 10, za dvoudenní 18 a třídenní 24 liber. Členové RSPB (Královská společnost pro ochranu ptactva) a Wildlife Trust (místní pobočka této organizace je správcem rezervace) to měli se slevou jen v neděli, a to za 8 liber. Vstupenka platila i pro návštěvu rezervace.

I když v rámci propagace bylo zdůrazňováno, že nejlepší je cestovat „zeleně“, tedy vlakem, byly k dispozici tři velké louky, které posloužily jako ohromná parkoviště pro návštěvníky. K dispozici byly i menší parkoviště pro vystavovatele a hendikepované návštěvníky přímo u výstavního areálu. Řekl bych, že tak příšernou kumulaci aut nepamatuji ani z Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně. Přiznám se, že jsem první podvečer chvíli přemýšlel, co to je za divnou bouřku, že se vzdálené hřmění ozývá z několika stran současně, ale pak mi došlo, že se účastníci rozjíždějí domů a že slyším hromadné mlácení zavíraných dveří aut.

Už to, že se veletrh koná v přírodní rezervaci, samozřejmě na místě, kde nijak výrazně neomezuje její obyvatele, ho činí jedinečným. Na relativně malé ploše vyrostlo pět velkých výstavních stanů a řada menších. I když se zde sešlo přes tři sta vystavovatelů, vše mělo svůj dokonalý systém a řád. Byly zde stany vyhrazené přednáškám a setkáním, v dalších byly výstavy uměleckých děl s náměty z přírody, prodejní výstavy fotografií, bohatá nabídka odborných knih s veletržní slevou, vybavení do terénu i nabídka nejrůznějších směsí pro domácí miláčky i opeřence ve volné přírodě. Nebyla nouze ani o stánky přibližující nejkrásnější přírodní rezervace doslova z celého světa. Své nabídky zde propagovaly i firmy specializující se na birdwatcherské zájezdy a pobyty doslova kdekoli.

Ohromnému zájmu se těšily firmy nabízející dalekohledy. Ty si podle svých finančních možností zajišťovaly lukrativní plochy s přímým výhledem do rezervace. Na stanovištích byly k dispozici dalekohledy všech myslitelných typů, konstrukcí a schopností a každý si je mohl vyzkoušet a porovnat přímo při pozorování ptáků. Malinký pozorovací přístřešek měla k dispozici i Meopta. Jeho vstup byl ozdoben krásným plakátem tištěným na plátně. Návštěvníci na něm obdivovali fotografie vlhy pestré, kterou nám pro tuto akci věnoval známý fotograf přírody Dušan Boucný. Plakát informoval i o podpoře českého birdwatchingu Meoptou, zmiňoval se o přerovském regionu a bylo na něm i výrazné logo MOSu. Stejný plakát byl i ve stánku Meopty. Pozorovatelna byla vybavena jak binokuláry, tak monoluláry z výrobního programu Meopty. K dispozici byly také propagační materiály statutárního města Přerova a ORNISu (Ornitologické stanice Muzea Komenského v Přerově). Vítaným suvenýrem pro návštěvníky byly samolepky ČSO, nášivky MOSu a k nahlédnutí a pro zájemce i k odnesení bylo i první číslo nového Ptačího světa.

I když z pozorovatelny nebyl tak skvělý výhled, jaký si zajistila konkurence (Zeiss, Leica, Swarowski) jen o pár metrů dále, bylo se na co dívat. Nad pozorovatelnou vedla trasa ranního rozletu bernešek velkých a hus velkých. Žádné Nové Mlýny v zimě to sice nebyly, ale i tak to byl vždy pěkný zážitek. V podvečer bylo slyšet a občas i vidět přelétávající kolihy velké. Na křovinách a bodlácích se pravidelně objevovali stehlíci a zvonci, ale největší událostí pro návštěvníky byli orlovci říční. Ti v rezervaci několik let hnízdí a díky rozsáhlé mediální propagaci je touží zahlédnou každý. Když se dva objevili nad obzorem u naší pozorovatelny, upozornil jsem na to návštěvníky u dalekohledů. To, co následovalo, nikdy nezapomenu. Všichni začali křičet: „Osprey“, načež kolemjdoucí brali pozorovatelnu útokem. Někteří se rozběhli pro své známé do přilehlých stanů a tak jsem bezděčně vyluxoval zákazníky konkurenci. Ještě i další den se mne přišlo pár lidí zeptat, zda se neobjevili orlovci. Co na to říct? Na tahu v Tovačově nebo Záhlinicích je na ně vidět líp.

Moje velké veletržní zážitky
Samozřejmě je těžké vybírat. O rezervaci, která veletrh každoročně hostí, píšu na jiném místě. Své kouzlo by jistě mělo své kouzlo i vyprávění o nabídce knih a zajímavých materiálů, o tom, kolik kilo jsem jich později nesl s předstíranou lehkostí do letadla v baťůžku jako palubním zavazadle (to se na rozdíl od kufru neváží – přípustných 5 kg to rozhodně nebylo), o nepříjemném pohledu na krabice, do kterých se při kontrole musí palubní zavazadlo vejít jako důkaz, že nejsou překročeny maximální přípustné rozměry. Naštěstí to nikdo na letišti v Birminghamu navzdory napjaté situaci po odhalení připravovaných útoků na letadla nepožadoval. Po delším přemítání jsem vybral jeden zážitek „hmotný“ a jeden „nehmotný“.

Všude na světě žijí lidé schopni zahodit cokoli a kdekoli. Ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska se stalo zvykem házet do potoků a jiného vodstva vysloužilé nákupní vozíky ze supermarketů. Ptolemy Elrington přišel na skvělý nápad. Z vylovených vozíků začal vyrábět plastiky s náměty z říše zvířat. Ty byly poprvé souhrnně vystaveny právě na letošním BBWF. Podél malého potůčku tak vznikla poutavá umělecká alej. Pro dokreslení a kontrast bylo v pozadí provizorní skladiště suroviny (tak jsem si dovolil vzletně nazvat několik vozíků různě vyčnívajících z vody).Ty plastiky (volavka, bukač, orlovec, ledňáček, žába, čolek, štika, rak, hraboš a vážka) si mne svou originalitou a krásou zcela podmanily. Navíc, každá z nich je symbolem kousku vyčištěné přírody.

Protože se snažím svá pozorování natáčet a fotografovat a získané záběry využít k propagaci přírody, logicky jsem si tedy nemohl nechat ujít setkání se dvěma významnými britskými popularizátory přírody. Oba jsou ve své vlasti celebritami v tom nejlepším slova smyslu. Prvním z nich je Bill Oddie, zvaný „nejznámější britský birdwatcher“. Je neuvěřitelné, v kolika oborech tento muž, malý postavou, ale velký duchem, zanechal svou výraznou stopu. Vystudoval anglickou literaturu, prosadil se v divadle i jako televizní scénárista a moderátor, autor komedií i jako hudebník. Od šedesátých let minulého století je i velkým propagátorem ornitologie a ochrany přírody vůbec. Vydal řadu knih a odborných článků. Některé z jeho televizních pořadů se objevily také na našich kabelových televizích.

Druhý je u nás asi mnohem známější, i když spíše anonymně svými filmovými záběry než vlastními pořady. Je jim Simon King. Mnozí si jistě vzpomenou na seriál Z deníku velkých koček (Big Cat Diary), který sám uváděl a který svého času běžel i v České televizi. Ten popisoval osudy lvů, levhartů a gepardů během migrace v rezervaci Masai Mara. Z dalších u nás známých pořadů, ke kterým natáčel záběry, to je celá řada seriálů uváděných Davidem Attenboroughem, např. Život v mrazničce (Life in the Freezer). Své obdivovatele má i další seriál, Modrá planeta (Blue Planet). Zájem o besedu s ním byl takový, že kapacita stanu naprosto nestačila a většina lidí musela zůstat venku a sledovat setkání jen z reproduktorů. Nicméně ani to je neodradilo. Patřil jsem k těm šťastnějším, kteří vše mohli sledovat zblízka. Mohu jen potvrdit, že Simon King je také skvělým a vtipným vypravěčem. Velmi zajímavé odpovědi padly i na řadu dotazů. Z omylu vyvedl všechny, kteří si mysleli, že nejnebezpečnějšími podniky bylo filmování lvů nebo žraloků. Se žraloky je to prý celkem nuda. Kamery jsou spuštěny v moři, vše se sleduje v pohodlí na obrazovkách na lodi. Když se něco děje, tak se zmáčkne knoflík a je to. Nejhrůznější okamžik prý zažil s kosatkou. Snažil se nafilmovat zblízka útok na mladé tuleně na břehu. Kosatky udělají ohromnou vlnu a na ní se dostanou na břeh, uchopí kořist a i s ní se na vlně vrátí do moře. Drobná chybička se vloudila v tom, že byl pro tento mistrný útok na lepším místě než tuleni. Naštěstí si to uvědomil včas a čelisti sklaply naprázdno a vlna ho nestáhla, protože se chytil skály. A pak zachraňujte Willyho! Takový adrenalin u nás nemáme. Mým největším ohrožením při filmování bylo, když jsem v maskáčích s dalekohledem na krku a kamerou na stojanu prodíral křovinami u Bečvy a najednou jsem se nečekaně vynořil mezi nudisty. Zacouval jsem naštěstí včas a nezpozorován. Od té doby tam chodím zásadně jen za špatného počasí.

Každý, kdo filmuje, ví, jak kraťounký bývá sestřih a jak dlouho se záběry pořizují. Pro zajímavost, rekord Simona Kinga – 7 týdnů natáčení s celým týmem a logistickým zázemím přinesl nakonec tři a půl minuty použitelných záběrů lovu geparda zblízka. A ztrátový podnik to prý rozhodně nebyl. Pokud máte zájem o webové stránky Simona Kinga, pak je najdete na: http://simonkingwildlife.com.

Jak veletrh vydělává na záchranu vzácných druhů
Jedním z důležitých cílů veletrhu je také přinést finanční prostředky na monitoring a ochranu vzácných druhů ptáků a zachování biotopů. Do příslušného fondu putuje veškeré vybrané vstupné, zisky z aukcí darovaných uměleckých děl i zájezdů i tržby za suvenýry. Letos se veletrh zaměřil na záchranu papoušků Pacifiku. Předpokládá se, že vymírání ptačích druhů zde probíhá mnohem rychleji než jinde. Od roku 1500 zde vyhynulo 63 druhů, což je polovina všech vyhynulých ptačích druhů v tomto období.

Program záchrany je zaměřen na pět druhů, z nichž jeden je kriticky ohrožen- charmozin modrotemenný (Charmosyna diadema), další jsou vedení jako ohrožení: papoušek ostrovní (Eunymphicus uvaeensis), vini rubínový (Vini kuhlii), vini modrý (Vini ultramarina) a charmazin rudorousý (Charmosyna amabilis). Předpokládá se, projekt přinese užitek také zranitelnému druhu vinimu běloprsému (Vini peruviana) a dalším druhům. Projekt by měl jak zmapovat výskyt, tak zabránit invazi vetřelců (krysy a jiní savci) i rozšířit populaci ptáků z izolovaných oblastí i na vhodné bezpečné ostrovy v okolí.

Loni se rekordně přispívalo na záchranu pity thajské (Pitta gurneyi) (200 000 liber), předloňský projekt přispěl na záchranu pralesů severního Peru, ročník 2003 si vzal za své záchranu ohrožených mokřadů Madagaskaru. Letos se předpokládá, že by rekord mohl být překonán loňský rekord. Výsledky se tají a budou vyhlášeny až na tradičním slavnostním večeru, který by měl proběhnout do konce roku.

Co napsat na závěr? Snad jen to, že příští ročník proběhne od 17. do 19 srpna 2007. Bližší informace se budou objevovat na www.birdfair.org.uk.

Adolf Goebel
Fotografie: Adolf Goebel, Miloš Slaný

Pozorovatelna je připravena (autor Miloš Slaný) Stánek naproti lákal na Falklandy (autor Miloš Slaný) Vnitřní stánek Meopty je rovněž připraven (autor Miloš Slaný)
O dalekohledy Meopty byl zájem (autor Adolf Goebel) Jedno z osmi parkovišť (autor Adolf Goebel) Umění z nákupních vozíků (autor Adolf Goebel)
  Simon King (vlevo) a Bill Oddie (autor Adolf Goebel)