autor Jiří Šafránek

Pojďme si zasoutěžit …

Birdwatching, neboli pozorování ptáků, se stává ve světě jednou z nejrychleji se rozvíjejících rekreačních aktivit. Zástupy lidí, kteří tráví rádi svůj volný čas v přírodě, hledají činnost, kterou by svoje vycházky zpestřili a tím nejsnazším způsobem je pověsit si na krk dalekohled a zamířit jím na tu nejnápadnější, nejhlasitější a nejpestřejší část fauny, která je doslova všude k dispozici – na ptáky. Pak si stačí zakoupit jakýkoliv obrázkový či fotografický atlas ptáků a objekty našeho zájmu najednou získají svá jména, která si můžeme zapisovat, sčítat a porovnávat s výsledky kamarádů. Náš návrat k přírodě tím získá formu koníčka, jehož podoba může být třeba i mírně soutěživá. Proč ne? Vždyť soutěživost nám byla bez vědomého přičinění do vínku dána přinejmenším evolučními mechanismy.

Právě přiměřená forma soutěživosti je birdwatchingu více než vlastní. Birdeři, neboli pozorovatelé ptáků, si porovnávají počty druhů viděných během roku, během života nebo ty, které zastihli v určité geografické oblasti. Téměř ve všech evropských zemích objevíte při procházení internetu stránky s hlavičkou Club 300. Jedná se o jakési klubové webové prezentace lidí, které sdružuje zájem o ptactvo a kteří zkoušejí dosáhnout či překonat pomyslnou, ale v evropských podmínkách ne příliš snadno dosažitelnou metu tří set druhů ptáků pozorovaných za jeden rok. Jak říkám, jde o významnější metu platnou víceméně pro střední Evropu. V Anglii je to už Club 400 a v Austrálii třeba Club 600.

U nás prozatím něco podobného chybí. Když ale sleduji nárůst návštěvnosti na stránkách DodinArt.ic.cz věnovaných birdwatchingu, tak si říkám, že také u nás zájem o ptactvo, byť na laické úrovni, postupně roste. Proč těmto lidem nenabídnout obdobnou možnost porovnat si své zkušenosti z terénu třeba i tou nejzákladnější formou reprezentovanou výčtem druhů pozorovaných v domácích podmínkách? Určitě nejen mě by zajímalo, jaké druhy lze spatřit v té které oblasti naší republiky, porovnat si vlastní seznam pozorovaných druhů s výčtem druhů z jiné oblasti a z úplně jiných přírodních podmínek.

Jednalo by se o zcela neformální „soutěžení“ nebo spíše porovnání toho, co jsme měli za ty měsíce či roky věnované terénní ornitologii možnost na území České republiky spatřit. Předpokládám, že honička za co největším počtem druhů „nasbíraných“ během jednoho roku, není vlastní většině z nás a proto bych upustil od každoročního vyhlašování vítěze této kategorie, která tvoří základ některých zahraničních Clubů XXX a věnoval bych se jen té nejméně náročné formě, kdy každý účastník zašle seznam druhů, které doposud u nás viděl s tím, že ke konci roku dá vědět, jestli se jeho birdlist rozrostl či nikoliv. Tato kategorie by byla všem společná a podle jejích výsledků by se sestavoval žebříček úspěšnosti. Samozřejmě, že magická hranice 300 druhů by zůstala zachována už jen z toho důvodu, aby se dalo zjistit, kolik lidí se přes ni v našich podmínkách dokáže přehoupnout. Každý by také mohl vypsat ty největší „špeky“, které viděl, uvést okolnosti, které jeho pozorování provázely a třeba i přiložit dokumentační fotografii.

V případě druhů podléhajících posouzení Faunistické komise by se měly uvádět jen akceptovaná pozorování včetně jejich evidenčního čísla. Birdlisty ptačích druhů zaznamenaných v ČR by měly obsahovat jen ty druhy, které náleží do kategorií A, B a C, což jsou oficiálně schválené druhy evidované FK ČSO pro naši republiku. Vyhneme se tím pozorování ptáků, kteří ulétli chovatelům či sokolníkům. Tyto druhy jsou sice atraktivní, ale narušily by objektivitu hodnocení výsledků soutěže.

Krom této společné kategorie si může každý stanovit jednu nebo i několik kategorií šitých na míru. Může se jednat o počet druhů pozorovaných za život, počet druhů pozorovaných v západním Palearktu, na jednotlivých kontinentech nebo jen oblastech ČR či na jednotlivých lokalitách. Stejně tak se mohou uvádět počty druhů, které se podařilo zdokumentovat fotografií, filmem či nahrávkou hlasu nebo počty druhů okroužkovaných. Ke jménům pozorovatelů by mohl být připojen jejich profil s fotografií, aby si ostatní udělali obrázek o každém účastníkovi. Vždyť kolikrát se v terénu potkáváme a vlastně o sobě nic nevíme, což je škoda.

„Skuteční ornitologové“ věnující se výzkumné činnosti se sice mohou na podobnou činnosti dívat přes prsty, ale vsadil bych se, že i mezi nimi by se našel nejeden, který by se této nezávazné soutěžní formy birdwatchingu zúčastnil. Myslím si, že právě tato nenáročná forma terénní ornitologie může mít svůj osvětový význam mezi laickou veřejností a určitě napomůže k popularizaci ochrany ptactva a přírody. Hlavně pak víc očí víc vidí a z každého laika s dalekohledem na krku se může stát vynikající terénní ornitolog.

Pokud se chcete zúčastnit této akce, pak si prohlédněte záznamy těch, kteří už jsou zařazeni v tabulce účastníků a podle jejich vzoru zašlete e-mailem svá data na adresu: dodin (zavinac) post.cz. Pokud fotografujete, filmujete, natáčíte hlasy nebo kroužkujete, můžete do svého seznamu uvést u jednotlivých druhů také F (pokud jste druh vyfotografovali), V (pokud jste pořídili video) H (pokud jste natočili hlas) nebo K (pokud jste druh kroužkovali) a udělat příslušné součty. I tyto kategorie si určitě časem s rostoucím počtem účastníků najdou svoji oblibu a své průběžně se obměňující pořadí.

text: Robert Doležal
foto: Jiří šafránek

 
 
 
Nahoru