zima byla krutá

Zamyšlení nad ptačí chřipkou

Tak jsem se jako mnohý z vás díval nedávno na televizní noviny a sledoval šot z Valašska, kde si jedna mladá paní nepřála mít na své chalupě hnízdo čápa bílého. Bojí se ptačí chřipky, má malé děti. Ano, bál bych se také, ale nebojím se.

Třicet dva let se mimo jiné zabývám ptáky. Třicet dva let chodím do terénu, svého času jsem ptáky i kroužkoval a byl jsem s nimi dosti často v přímém kontaktu. Dodnes, když naleznu uhynulého ptáka, sehnu se a podívám se co je zač, uvažuji jak se mu to asi mohlo stát a také nahlédnu, zda nemá na noze ornitologickou značku, kroužek, díky němuž se toho o ptactvu již tolik ví. Vždy je potřeba jisté opatrnosti. Je pravdou, že jsem ji za svého mládí mnohokrát nedodržoval a občas se přistihnu, že je tomu tak i dnes. Nechci nikoho navádět k tomu, aby bral mrtvé ptáky do rukou, neberte si, prosím, ze mne příklad.

Je známo, že ptačí chřipka byla zjištěna v Itálii na začátku 20. století, dokonce první chřipkový virus, který byl popsán, byl virus ptačí chřipky, nikoli lidské. (Zcela jistě zde byla již mnoho století, či tisíciletí před tím a všichni ti, kdo se nějakým způsobem blíže zabývají a kontaktují s ptactvem, jsou dodnes živi a zdrávi). Ať jsou to pracovníci, kteří v naší zemi provádějí ve velkém chovy drůbeže (tam je oprávněnost dodržení hygieny největší), dále již zmínění ornitologové, kteří ptáky odchytávají na mnoha různých akcích v celé Euroasii, a samozřejmě i jinde ve světě. Následují v úvahu holubáři, chovatelé okrasných i exotických ptáků a také myslivci. Osobně mi připadá velmi úsměvné, když si představím, že budou nuceni začít přemýšlet o tom, zda provádět odchovy polodivokých kachen, a zda vůbec budou moci lovit ptáky a to nejen divoké kachny, ale také husy a mnohé další druhy, které je snad zbytečné vyjmenovávat. (Ostatně, polodivoký odchov kachen je velmi pravděpodobný zdroj možného šíření ptačí chřipky a od doby, kdy se tento nevhodný trend odchovů u nás šíří a stává se jakýmsi mysliveckým pseudoochranářským standardem, je možné mezi volně žijícími kachnami pozorovat různé křížence s kachnami domácími, kteří nemají ve volné přírodě vůbec co dělat). Velká část myslivosti tím ztratí na atraktivnosti, neboť myslivec není jen dobrý hospodář, ale i lovec. Bude váhat s pěstováním a lovem ptáků, když bude mít obavy o svůj život, potažmo o život svých rodinných příslušníků, případně přátel, kam svůj úlovek s hrdostí rád donese. Žádný správný myslivec totiž nezabíjí pro potěchu, vždy je v tom úcta k životu.

Také rybáři, kteří obhospodařují s velkou pečlivostí své rybníky a starají se o každou rybku, nebudou chtít střelit ve svém revíru na volavku či kormorána, i když na to budou mít platné povolení. Ti všichni, a možná i jiní, na které jsem zapomněl, budou mít a také mají obavu z ptačí chřipky.

Kam až to půjde ? Co si na nás ti novináři (a nejen oni), ještě vymyslí, v zoufalé touze naplnit každý den stránky něčím, co budou lidé číst, aby měli ještě příští den práci ?

Čeho se pak ti, jež mají moc rozhodnutí chytí ? Lidé se totiž těch, co rozhodují, ptají a oni vidí a vědí, že je to závažné téma a v takovém případě rozhodovat musí a tak reagují ne pod tlakem veřejnosti ale médií.. V žádném případě nechci jejich rozhodnutí ani celou kauzu shazovat. Na chřipku zemřelo sto lidí, je nás šest miliard. Smrt každého člověka je skutečně vážná věc, ať je to kdekoliv na světě, mimo jiné proto, že se svět stal díky technice velmi malým, a co se stane na druhé straně planety, může být zítra u nás. Nejen v mediální podobě. Myslím si, a za tím stojím, že je potřeba uvážlivého postoje v této věci. Nenechat se manipulovat těmi, kdo média tvoří a ovládají. Když jim dám rozhovor či námět, případně článek, nejsou v něm schopni ani správně ocitovat moje jméno, natož tak zachoval smysl a pointu toho, co jsem napsal. Ano, to všechno se mi několikrát stalo v průběhu posledních tří měsíců. Jak má potom člověk neznalý věci brát to, co vidí denně napsáno, co slyší v dalších sdělovacích prostředcích, jako vážnou věc, a co má šířit dál? (Vždyť to přece psali a také o tom byla reportáž… ). Jak má uvažovat ? Jsme trvale masírováni ve všech směrech, nevím, zda úmyslně či ne, to je otázkou druhou. V každém případě je to velká bída.

Možná je potřeba prodat více léků i různých zdravotních pomůcek, (ta myšlenka, že střelím kachnu na honě a pes který se v tu chvíli kachnou nakazil mi ji aportuje a já ji od něj přeberu v gumových rukavicích s rouškou na ústech je přinejmenším zajímavá, že ? A co pak až se s takovým psem bude večer celá rodina mazlit !). Možná je třeba odpoutat pozornost od toho, jak jsou lidé ovládáni, jak jinde trpí a jsou mrzačeni a zabíjeni zcela legálně v zájmu pravdy a přesvědčení od těch, co mají zrovna moc.

Opravdu nevím. Vím jen, že se těžko hledají pravdivé informace, ať je to o čemkoliv. Hledají se těžce, ale najít se dají. Je mi líto té paní, která se ve své neznalosti bojí aby její děti nebyly nemocné ptačí chřipkou, je mi líto, že možná přijde jedno čapí hnízdo nazmar, hnízdo které na onom domě bylo možná mnoho let a přinášelo místním lidem radost a které spolu s jeho obyvateli máme v našem národě jako symbol jara a života vůbec.

A tak my, co máme k přírodě přece jen blíž, neboť je naší každodenní posedlostí, setkáváme se nyní i s takovými činy jako je likvidace všemožných ptačích hnízd, včetně shazování hnízd jiřiček a vlaštovek, trávením ptáků na krmítkách a jejich nelegální střelbou. Kam až to zajde ?

V rámci čeho se tak rozhoduje, vždyť v takzvané civilizované Evropě na ptačí chřipku nikdo nezemřel. Ptáci jsou nedílnou a hlavně zcela nenahraditelnou složkou naší i celosvětové přírody, bez nich bychom tady na Zemi dlouho nežili.

Je to prosté, tady u nás stačí, když budeme jíst maso, které bude upraveno teplotou vyšší než 70oC a nebudeme brát mrtvé či nemocné ptáky do ruky a zbývající práci svěřme odborníkům, ale netlačme je do kouta, když tomu sami nerozumíme. Já věřím, že vše ostatní je věcí osudu. Zůstaňte proto prosím, sami sebou.

Další informace můžete získat na webové stránce: http://nature.hyperlink.cz/via/

Napsal Pavel Šálek, člen Českého svazu ochránců přírody Via Hulín.