Rutlandská přírodní rezervace

Její plný název je Rutland Water Nature Reserve a nachází se u Egletonu, vesničky mezi Oakhamem a Stamfordem, asi 70 km východně od druhého největšího anglického města Birminghamu. Vlastníkem celého území je společnost Anglian Water, zabývající se dodávkami pitné vody a úpravou odpadních vod. Správou rezervace pověřila organizaci Leicestershire and Rutland Wildlife Trust, která je jednou z celkem 47 poboček sítě Wildlife Trusts. Ty mají jako hlavní úkol, jak se vzletně říká v jejich materiálech, „chránit přírodní dědictví a pomáhat jeho rozkvětu“ a ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska mají na starosti celkem 2560 různých lokalit.

Vlastní rezervace je úzkým pásem pozemku s obvodem asi 14,5 km. Byla vytvořena v 70. letech minulého století v rámci výstavby rezervoáru vody. Větší část rezervace leží na západním břehu rezervoáru u vesničky Egleton. Zde je také vybudováno hlavní návštěvnické centrum. Poblíž jsou tři mělká jezera a louky s vysazenými křovinami a lesíky. Výška hladiny se dá regulovat, což se využívá například při tahu bahňáků. Jižní část je menší a tvoří ji úzký pás luk a pobřežní vegetace včetně původních a vysazovaných dřevin. I ona má své návštěvnické centrum - Lyndonské. Tráva ve vybraných oblastem je spásána starobylými plemeny ovcí a malým plemenem krav. Tak se ekologicky brání nevhodnému zarůstání. Rezervace poskytuje útočiště více než dvaceti tisícům vodních ptáků a patří k celosvětově významným oblastem.

V rámci pobytu na veletrhu British Birdwatching Fair, o kterém píšu v samostatném článku, jsem měl možnost projít celou Egltonskou část.

Procházka rezervací
Pokud chcete vědět, do čeho jdete, můžete získat spoustu informací na internetu (http://www.rutlandwater.org.uk). Přímo na místě není rozhodně špatné začít v návštěvnickém centru. Je zde možné získat řadu informačních letáků a také zakoupit podrobnou mapku rezervace. Část dřevěného domku, který centrum tvoří, má výhled na vodní plochu a je prosklená a stojí u ní několik stativů s dalekohledy. Už na tomto místě tak můžete začít s pozorováním. Pracovníci centra vám za poplatek také zapůjčí dalekohled, který si můžete vzít s sebou do rezervace. Tuto službu jsem samozřejmě nepotřeboval, protože jsem se na své výpravy vždy vybavil některým z osvědčených dalekohledů Meopty. Poblíže centra je možné usednou na lavičku a otvorem v krycí stěně pozorovat návštěvníky krmítek, které fungují celoročně. Nedaleko je také speciální pozorovatelna, kde mohou návštěvníci s průvodcem sledovat noční život místních jezevců. Poblíž centra také při zvláštních příležitostech probíhá ukázka kroužkování ptáků pro veřejnost. Výsledky jsou aktuálně zapisovány na informační tabuli. Například 18.8. od rána do 14 hodin byl úlovek následující: sýkora modřinka (6), sýkora koňadra (12), sýkora lužní (3), drozd zpěvný (1), kos černý (4), budníček menší (1), budníček větší (5), pěnice černohlavá (3), pěnice slavíková (3), rákosník proužkovaný (1), pěvuška modrá (6), mlynařík dlouhoocasý (1), střízlík obecný (6), rákosník obecný (1) a strakapoud velký (1).

Cesty jsou dobře udržované přírodním materiálem a umožňují trasu absolvovat i vozíčkářům, kteří si mohou zapůjčit i speciální vozítko pro hendikepované pro pohyb v terénu. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že pokud se nechci stále vyhýbat skupinkám lidí, musím chodit po chodnících vpravo a nikoli vlevo, jak jsem zvyklý. Je to prostě logický, důsledek toho, že auta v Anglii jezdí vlevo. Všichni potkávající se automaticky zdraví a ochotně se rozdělí o aktuální zajímavá pozorování a dobré tipy.

Trasa podél jezer je zakryta stromy a valy s křovinami, takže můžete sledovat jen přelety a poslouchat hlasy. Obyvatelé rezervace tak mají naprostý klid. K pozorování slouží úkryty (hide). Příchod návštěvníků k nim je upraven tak, aby zůstal nepozorován. Z celkového počtu 24 úkrytů (17 jich je v Egltonské a 7 v Lyndonské části) jich 16 má přístup pro hendikepované návštěvníky. Typická vzdálenost sousedních úkrytů je kolem tří set metrů. Jednotlivé úkryty mají své názvy. Některé, zvláště v Lyndonské části, jsou nepoeticky přízemní: Mělká voda, Hluboká voda, Lesík, jiné pak ornitologicky lahodné. Ty bych si dovolil počeštit jako Bahňácká holina, U rybáků, U vrabce polního, U kulíka, U lžičáka, U morčáka bílého, U chřástala, U čejky, U orlovce, U potápky, U vodouše rudonohého, U motáka, U kvíčaly, U kopřivky, U červenky, U hohola, U volavky, U hvízdáka, U chocholačky, U čírky, U labutě. Nevím, zda u Mělké vody je voda mělká a u Hluboké vody hluboká (to jsem opravdu nezkoušel), ale zato vím, že s výjimkou čejek, které byly všude, se název úkrytu nikdy nekryl s tím, co bylo k vidění. Vnitřky dřevěných úkrytů měly standardní vybavení. Vstup nových příchozích probíhal mlčky, ale informace o tom, co je k vidění putovaly šeptem po celé pozorovatelně. Po celém předním obvodu úkrytu byla odklopná dvířka průzorů, u nichž byla dlouhá dřevěná lavice. Na zadní stěně pozorovatelny byla vyobrazení některých druhů ptáků a list pro zápis zajímavých pozorování.

Když jsme u těch pozorování, tak v rezervaci bylo zatím zjištěno 267 druhů (6 z nich jsou jasné úniky ze zajetí), 86 se jich pravidelně rozmnožuje a zbytek protahuje nebo se občas zatoulá. Kompletní seznam druhů a jejich status naleznete na http://www.rutlandwater.org.uk/birdslist.htm. Zajímavý musí být tah bahňáků (přes třicet druhů). V době mého pobytu byly k vidění především čejky chocholaté, běžně vodouši rudonozí, tmaví, bahenní a šedí, jespáci bojovní, obecní, bekasiny otavní, kulíci říční a píseční a občas i přelétávající kolihy velké. Z téměř 50 zaznamenaných vrubozobých byly běžně k vidění kachny divoké, ale také hvízdáci euroasijští, ostralky štíhlé, labutě velké, bernešky velké, husy velké, husice liščí, husice egyptské, kopřivky obecné a další. Z dravců se objevili orlovci říční, moták pochop, poštolky obecné a pravidelně v podvečer lovící ostříž lesní. Překvapily mne malé počty racků (stříbřití, bouřní). Občas se vzácně objevil nějaký rybák. Ti se již zřejmě rozprchli, protože v rezervaci mají k dispozici k hnízdění speciální zakotvené vory se štěrkovou výplní a v hnízdní době jich zde musí být spousta. Poměrně vzácně byla k vidění potápka roháč, jiné druhy potápek jsem nezaznamenal vůbec. Zato kormoráni velcí vysedávali na mnoha místech. Z pěvců byly k slyšení a vidění obdobné druhy jako u nás, což potvrzují i výsledky odchytu zmíněné výše. Hitem se stal přelet krkavce (údajně teprve druhý zaznamenaný v rezervaci).

Zajímavou lokalitou je pahorek Lax Hill, což by se dalo přeložit jako Sypký pahorek. Tam mne čekal zajímavý zážitek. Slyšel jsem nějaké divné štěkání (do rezervace smějí jen slepečtí psi se svými pány) a vzápětí proběhlo cosi malého parohatého. Až na obrazové tabuli jsem zjistil, že jsem měl tu čest vidět asijského jelínka mundžaka. Ti údajně byli v Anglii vysazeni na řadě míst. Také jsem se dověděl, že zde je silná kolonie zmijí. No, ty jsem nepotkal.

Dva velké projekty
V rezervaci samozřejmě probíhá spousta akcí, které by stály za zmínku. Vesměs se jedná o vytváření hnízdišť, zlepšení variability biotopů a možnosti regulace hladiny podle aktuálních potřeb ptáků. Dva projekty však mají velkou publicitu. Ten novější se týká vrabců polních, kteří zde mají jednu z největších kolonií v regionu. V roce 2000 započal jejich pravidelný monitoring, jehož cílem je zjistit co nejvíce poznatků o jejich hnízdění a pomoci tak jejich ochraně. V rezervaci byla vyvěšena řada budek v různých místech a zkoumá se, která místa ptáci preferují k hnízdění, čím krmí mladé i čím se živí dospělí.

Bezesporu nejslavnější projekt se týká orlovce říčního. Započal v roce 1996, kdy byla každoročně až do roku 2001 do rezervace přemisťována asi šestitýdenní mláďata z hnízd ve Skotsku. Celkem jich bylo 64; obvykle se odebíralo jedno mládě z vychovávaných tří na jednom hnízdě. Mláďata byla rozdělena do malých skupinek a krmena dva až třikrát denně pstruhy po další dva až tři týdny. Když bylo na základě nepřetržitého monitoringu zřejmé, že jsou schopna samostatného života, byla opatřena vysílačkami s lokálním dosahem v rámci rezervace a okolí (některá i baťůžky se satelitním vysílačem pro sledování migrace) a vypuštěna. Vzhledem k známé věrnosti mláďat místu, kde vyrůstala, se předpokládalo, že se na jaře vrátí do rezervace. To se splnilo a po migracích přes kanál La Manche, Francii a Španělsko do Afriky následovaly také návraty. V roce 2001 vytvořil jeden z přemístěných samečků pár s náhodně migrující samičkou a vychovali první mládě orlovce ve střední Anglii po 150 letech. Orlovci si zde postavili hnízdo jak na stromě, tak na připraveném pilíři s podložkou a začali se pravidelně rozmnožovat. Dnes se na základě této metody vysazují také do jiných oblastí. Podrobnosti o projektu jsou na www.ospreys.org.uk, kde je v době hnízdění také k dispozici on-line přenos. Díky medializaci jsou orlovci natolik populární, že řada návštěvníků přijíždí s jediným cílem. Uvidět orlovce. Toho se využívá k organizovaným exkurzím za orlovci. Bylo pro mne nezapomenutelným zážitkem, když jsem se v jednom z úkrytů potkal s matkou a jejím potomkem snad časně školního věku. Chlapec s dalekohledem zjevně nevalných kvalit si přál jediné, vidět orlovce. Když jsem propátral výhled, zjistil jsem, že to je přání snadno splnitelné. Orlovec vykukoval z větví jednoho ze stromů. Půjčil jsem chlapci meopťácký dalekohled a navedl ho do správných míst. Už dlouho jsem neviděl nikoho tak šťastného, jako byl on a jeho maminka. A upřímně se přiznám, že jsem z toho nadšení měl radost také. Vždyť často takové okamžiky přinesou zálibu nebo dokonce i vysněné povolání na celý život. Čím více lidí najde svůj vztah k přírodě, tím lépe pro všechny. Snad i u nás budeme jednou mít tak skvělé zázemí a tak silnou základnu sympatizantů, jako jsem měl možnost vidět v Rutlandské rezervaci. Bude to chtít hodně úsilí, ale jednou...

Text a fotografie: Adolf Goebel