plameňák růžový

S Metelkou za plameňáky

Noc byla teplá. Ležíme ve spacácích na jehličí pod borovicemi. Rozednívá se. Užíváme si tu pohodu. Nic nás nehoní, každodenní starosti všedního života zůstaly kdesi daleko za námi na pracovních stolech a uvnitř poštovních schránek. Jsme na cestě a tak jak to máme oba rádi, na nikoho se nevážeme, jsme svobodní. Vlastně jsme tak trochu závislí na našem autu, které nás poslušně vozí po všech těch místech, kde se dovolená běžně netráví. Už dávno není náš Metelka tím vzorně udržovaným svátečním vozidlem, jakým byl, než jsme jej koupili. Zabydleli jsme jej a on se tváří spokojeně. Určitě mu to vyhovuje. Rozednívá se a těsně za našima hlavama cosi šustí a podivně bublá. Opatrně se otáčím. Asi půl metru od nás se v bezstarostném hovoru prochází dvojice orebic rudých. Také nespěchají, asi vědí s jakými úmysly jsme sem na jihovýchod Francie přijeli.


1. Proč právě jihovýchod Francie?

Jihovýchod Francie je obdařen několika lákadly, které si žádný ornitolog prostě nemůže nechat při návštěvě této země ujít. Začínáme ve vápencových kopcích Les Alpilles východně od Arles, kde se dá vidět třeba skalník modrý (Monticola solitarius) a pokračujeme do NP Camargue. Delta Rhôny, která se tu rozkládá na 750 km2 Středozemního pobřeží jižní Francie je bez pochyby jednou z pěti nejlepších ornitologických lokalit Evropy. Celkem tu bylo zastiženo 340 druhů ptactva. Pláže, duny, rákosiny, laguny a saliny poskytují útočiště více než stovce hnízdících druhů včetně plameňáka růžového. Camargue je i významným odpočinkovým místem velkého počtu migrujících druhů a zimovištěm pro desítky tisíc kachen a hus. No a pak je tu ještě La Crau, polosuchá kamenitá pláň o rozloze asi 500 km2, asi 25 km východně od Arles, s populací dropů malých, dytíků úhorních a stepokurů krásných.


2. Kdy se vypravit na cestu?

Pro tuto část Francie s přímořským klimatem je ideálním obdobím k návštěvě začátek května, kdy se tu mísí táhnoucí ptáci s místními druhy. Počasí je tou dobou už příjemné a přitom se vyhneme záplavám turistů, kteří dávají přednost pozdějším měsícům. Pokud ovšem chceme navštívit během jedné návště i Pyreneje, pak bude vhodnější se rozhodnout pro začátek podzimu, protože od poloviny května do začátku června mohou být ještě stále některé silnice v Pyrenejích pod sněhěm. Mezi koncem srpna a začátkem září vrcholí v Camargue podzimní tah a silnice v Pyrenejích jsou sjízdné. Tentokrát turistická sezóna naopak končí, čímž se opět vyhneme silnicím ucpaným kolonami turistů.


3. Rady k nezaplacení

  • Jako dopravní prostředek se nám nejlépe osvědčil osobní automobil (Metelka). Přes Karlsruhe, Freiburg, Mulhouse a Lyon se jede stále údolími podél řek a do Arles je to necelých 1.300 km. Ceny benzínu jsou o něco vyšší než u nás a pokud se rozhodnete pro placenou dálnici, tak cesta ubíhá velice rychle (poplatky z Mulhouse do Lyonu činí asi 23 €).
  • Potraviny jsou ve Francii dražší, ale v řetězcích Lidl a Aldi se dá nakoupit za ceny opravdu lidové. Doporučuji skvělé víno Côtes du Rhône za neuvěřitelných 1,15 €. :-)
  • Kempy v Camargue mají vysoký standard, ale sami jsme dávali přednost volnému spaní, které je tu možné a bez problémů.
  • K místům, která stojí za to si v Camargue projít patří Parc Ornithologique de Pont de Gau ležící několik km severně od Stes. Maries-de-la-Mer (vstupné je 6,50 € na osobu, plameňáci v těsné blízkosti lidí, malá ZOO), Étang dit l'Imperial (mělká laguna východně od Stes. Maries-de-la-Mer, na podzim hejna bahňáků a kemp v dosahu), La Capelliere (návštěvnické centrum s naučnou stezkou, vstupné 3 €, otvírací hodiny 9-12 a 14-17 od pondělí do soboty), La Digue (pobřežní násep oddělující moře od vnitřních lagun, výskyt pěnice brýlaté a racků tenkozobých, možnost projet se na koni), Étang du Fangassier (mělká laguna, kolonie plameňáků, na podzim stovky kulíků mořských). Také v pláních Le Crau jsou jedinečné lokality: Peau de Meau (rezervace s výskytem dropů malých, vstupní povolení je nutno si opatřit v předstihu v Ecomuseu v St-Martin de Crau) a Piste de Vallon (opuštěné vojenské letiště, při troše štěstí dropi malí a stepokuři krásní).
  • Velkým pomocníkem při plánování, která místa navštívit, je samozřejmě internet s nesčetnými reporty ornitologů: www.travellingbirder.com, www.birdtours.co.uk


4. Co jsme tu chtěli vidět?

Do Camargue jsme samozřejmě přijeli za lákadlem z plakátů, za plameňáky růžovými (Phoenicopterus ruber). To jsme ještě netušili, že je tu v desítkách a stovkách uvidíme téměř na každé vodní ploše. Camargue nám ale uchystal dvě překvapení, na které jsme připraveni nebyli. Prvním z nich byl párek čírek úzkozobých (Marmaronetta angustirostris) poblíž Ornitologické stanice Pont de Gau a druhým vodouš malý (Xenus cinereus) lovící mezi stovkami jiných bahňáků na laguně Étang dit l'Imperial. V pláních La Crau jsme bohužel neměli štěstí na ouhorlíka stepního (Glareola pranticola), který tu v několika párech hnízdí, ale vše nám vynahradily dropi malí (Tetrax tetrax) a stepokuři krásní (Pterocles alchata). Snad že připraveným štěstí přeje.


Blížíme se od severu …
Prvním místem, kde jsme zvolnili krok po dlouhém přesunu přes Německo a kus Francie, je kaňon řeky Ardéche, asi 30 km severozápadně od Avignonu. Vyhlídky z příkrých vápencových stěn, které postupně rozpaluje slunce, do hloubi kaňonu, kudy se klikatí modrá řeka, jsou nádherné. Hned na té první nad námi pokřikuje asi 30 rorýsů velkých (Apus melba). V dálce podél nahřátých stěn poletují břehule skalní (Ptyonoprogne rupestris) a u Pont-d'Arc se přes řeku klene kamenný skalní oblouk.
Přes divoké náhorní plošiny jedeme k Pont du Gard. Zde necháváme Metelku na kraji města a pěšky se proplétáme kolem jalovců a dubů s tvrdými ostrými listy až na okraj rokliny. Pod námi protéká Gardon a vlevo je vidět mohutný římský akvadukt. Přímo na něm v létě hnízdí břehule skalní, rorýsi velcí a vrabci skalní (Petronia petronia).
Na pár chvil se zastavujeme v Avignonu, abychom pokračovali na jih k Les Alpilles. Projíždíme St. Rémy a stoupáme klikatící se silničkou do kopců vonících borovicemi. Les Alpilles, v překladu snad Alpičky, jsou vápencové kopce s krásnými skalnatými bradly vystupujícími z lesa. Zde zůstáváme na parkoviště v nejvyšším bodě silnice. Vytahujeme stolek, židličky, červené víno a pro tento den a noc jsme doma. Kousek od auta jsme dokonce vyplašili dvojici orebic rudých (Alectoris rufa). Po půl deváté už je tma. Vylézají hvězdy a víno chutná skvěle. Z noci se ozývá hvízdání sýčka (Athene noctua) a občas i skřehotavý hlas orebice.

Laguny v růžovém
Po probuzení orebicemi se jdeme projít k nejvyššímu kopci Alpilek, La Caume. Potěšila nás tu dvojice orlů jestřábích (Hieraaetus fascinatus) kroužící kolem vysílače na vrcholu kopce a množství pěnic vousatých (Sylvia cantillans) ozývajících se z křovin. Po návratu sjíždíme z kopců, abychom přejeli k jinému bradlu s ruinami středověkého městečka - Les Baux. Řada budov je opravených a v uzoučkých uličkách jsou pro turisty obchůdky a kavárničky. Podél hradeb se prohánějí břehule skalní.
Opouštíme městečko, projíždíme Arles a konečně se ocitáme v našem vysněném Camargue. Už kousek před Albaronem pozorujeme u silnice v podmáčeném poli naše první volavky rusohlavé (Bubulcus ibis). Před Stes. Maries-de-la-Mer nás přinutily zastavit siluety plameňáků na laguně kousek od silnice. Laguny jsou součástí tzv. Parc Ornithologique de Pont de Gau. Ubytováváme se pak v kempu La Brise ležícího přímo u moře a jdeme omrknout cíp obrovské laguny Étang dit l'Imperial. I tady jsou desítky plameňáků a volavek. Bohužel se šeří. Přesto pozorujeme asi 200 tenkozobců opačných (Recurvirostra avosetta) a několik desítek kulíků zlatých (Pluvialis apricaria). Ovšem nejvíce nás potěšilo několik racků tenkozobých (Larus genei), které jsme v rostoucím šeru dokázali rozeznat mezi chechťáky.
Po snídani navštěvujeme Pont de Gau. Hned za vstupní budovou začínají malé laguny. Na všech odpočívají plameňáci. Jsou neuvěřitelně blízko. Dají se z několika málo metrů pozorovat z místní kavárničky nebo fotit obyčejnými digitálními kompakty. Krom plameňáků jsou tu i jiné kachny. Rychle nasazuji digitál na dalekohled a horečnatě se snažím udělat pár fotek. Vše se stupňuje ve chvíli, kdy v rákosí na jedné z lagun nacházím skrytou dvojici čírek úzkozobých (Marmaronette angustirostris). Tohle je rozhodně dnešní top druh. V Evropě se vyskytuje jen na jihu Španělska v počtu 200 párů. Daří se mi je zachytit. Sláva!

Vyschlé pláně La Crau
Naše další výprava směřuje do rezervace Peau de Meau. Přijíždíme na okraj rozlehlé kamenité pláně s trsy do žluta vysušené trávy a s osamělými nízkými keříky. Vstup je na povolení zakoupené v St-Martin de Crau. Necháváme auto na plácku před cedulí rezervace a jdeme se projít jen kousek do té pustiny. Krom skřivánků krátkoprstých (Calandrella brachydactyla) a bělořitů šedých (Oenanthe oenanthe) tu nic není. Obloha je zatažená. S přicházejícím šerem se z pláně začínají ozývat dytíci (Burnihus oedicnemus). Od jihovýchodu vycházejí nad obzor hvězdy letadel. Fouká vlahý jižní vítr. Připadáme si jako na konci světa. V noci začalo hustě pršet. Nad ránem se z plání znovu ozývají dytíci a z blízkého lesa puštík (Strix aluco). Zaslechli jsme i orebice rudé. Obloha je jednolitě šedá a vzdouvá se těsně nad pláně. Stále prší. V pláních se alespoň pro naše oči nic neděje. Odjíždíme, abychom zkusili štěstí na opuštěném letišti Le Vallon východně od města u silnice D5. Vstup je zakázaný. Stavíme stativáky na okraji kamenité býlím zarostlé plochy. Dropi malí vyhledávají místa s porostem ve kterém by se mohli skrýt. Tady by jim to vyhovovalo. Projíždíme dalekohledy okolí. Až skoro na druhé straně pláně občas něco povyskočí do vzduchu, několikrát to zamává černobílými křídly a zase to zmizí v podrostu. To jsou oni! Tyto výskoky je vidět na několika místech. Odhaduji, že je tu tak 20 dropů malých. Když se jich ale z trávy náhle zvedá stovka, jsme nadšeni. Chvíli krouží vzduchem, aby se opět ztratili v trávě. A s nimi se vznesla i pětice stepokurů krásných. Zkoušíme popojít pár desítek metrů dál. Asi 50 m od nás se zvedají další dropi. Nakonec jich vzlétlo asi 200 spolu s dvacítkou stepokurů. Odlétají do nejvzdálenější části letiště. Kdyby na sebe neupozornili výskoky, asi bychom je přehlédli.

Návrat k lagunám
Přes Arles se vracíme dolů k moři v Stes-Maries-de-la-Mer. Ještě jednou bychom se rádi podívali na lagunu východně od městečka - na Étang dit l'Imperial. Prozatím šlo o místo, které se nám pro pozorování bahňáků osvědčilo nejvíce. Pomalu přestalo pršet, cesta je rozbahněná a tak ťapeme a postupně nabalujeme na boty hroudy bláta. Každá naše bota už váží asi 5 kg, ale vytrváváme, protože před námi jsou už vidět skupinky bahňáků lovících na mělčině. A opravdu to stojí za to. Top druhem dnešního odpoledne je kromě břehouše rudého (Limosa lapponica) vodouš malý. Fouká silný vítr od severozápadu. Dalekohledy se nám třesou. Zkouším udělat několik dokumentačních fotek. Utrmácení z chůze blátem a ošlehaní větrem se vracíme k autu a přesouváme se na parkoviště u ornitologického parku, kde zůstáváme na noc.
Končíme první týden na cestě. Každý den je tak plný zážitků, že ten první je už kdesi daleko. A přece je to jen pár dní. S rozedněním se rozlétají po okolí volavky. Ozývá se křik plameňáků. Po třech dnech kompletně strávených v parku odjíždíme. Čekají nás nové zkušenosti a zážitky zase někde jinde, ale na Camargue se zapomenout nedá. Líbilo se nám tu a slibujeme si, že se sem zase vrátíme. Je to jako vždy. Tak zase příště. Spolu s volavkami vylétáme do okolí.

text a fotografie: Robert Doležal

Doporučení redakční rady webu MOS:
Navštivte webové stránky autora: www.dodinart.ic.cz . Stojí to opravdu zato!

Ardeche Camargue čířka úzkozobá
Les Alpilles plameňák růžový pont Du Guard
  volavka rusohlavá  
 
 
 
Nahoru