Pozorování ptactva (birdwatching) má ve Velké Británii pro nás neuvěřitelné množství příznivců. Vždyť jen těch, kteří jsou členy proslulé Royal Society for the Protection of Birds (Královská společnost pro ochranu ptactva), je přes milión. Za svou zálibou cestují po celém světě. Řadu populárních druhů ptáků, se kterými se ve své vlasti nesetkají, jim může nabídnout i Přerov se svým blízkým okolím. Každoroční nejprestižnější akcí zaměřenou na přehlídku všeho, co k pozorování a pobytu v přírodě patří, je veletrh British Birdwatching Fair v proslulé přírodní rezervaci Egleton Nature Reserve v Rutlandu v Anglii. Jeho součástí jsou i odborné akce a propagace zajímavých lokalit.

Toho letošního ve dnech 18. - 20. 8. 2006 se zúčastní i jednatel Moravského ornitologického spolku - smp ČSO (MOS) Adolf Goebel. V rámci stánku přerovské firmy Meopta – optika s.r.o. bude propagovat město Přerov jako výchozí bod pro návštěvu ornitologicky významných lokalit střední Moravy. Jsou to např. Tovačovské, Hustopečské a Záhlinické rybníky, Hostýnské vrchy, CHKO Litovelské Pomoraví a CHKO Poodří a přímo v Přerově pak i Ornitologickou stanici s jedinečným sbírkovým fondem ptactva ČR. Nedílnou součástí akce bude i prezentace dalekohledů firmy Meopta– optika s.r.o. a podpora prodeje optických přístrojů na zahraničních trzích. Právě s dalekohledy Meopty má MOS dlouholeté výborné zkušenosti. Nechybí na žádné z pravidelných exkurzí MOS pro veřejnost a jsou s úspěchem využívány i pro výzkumné ornitologické projekty.

Členové Moravského ornitologického spolku se již řadu let věnují propagaci turisticky zajímavých lokalit střední Moravy v rámci České republiky, ale nyní poprvé vyrážejí i do zahraničí, aby oslovili více než milionovou základnu ochránců a pozorovatelů ptactva ve Velké Británii. Cílem akce je také zvýšit zájem zahraničních turistů o návštěvu střední Moravy. Z tohoto důvodu akci finančně podpořila i Rada statutárního města Přerova.

Text: Jiří Šafránek, Adolf Goebel
Fotografie: Zdeněk Vermouzek

Vlha pestrá je považována ornitology za jednoho z nejvzácnějších ptáků ČR. Jde o teplomilný druh živící se velkým létajícím hmyzem - motýly, vážkami, vosami a brouky. Hnízdí v norách, které si vyhrabává v opuštěných stěnách pískoven a hliníků nebo v erozních rýhách ve svazích. V celé České republice hnízdí pouze 20 - 40 párů, a to pouze na jižní Moravě a na Přerovsku.

Několik párů vlh nepravidelně zahnízdilo v posledních pěti letech na některých lokalitách Přerovska. I přesto, že jde o velmi výrazně zbarvené ptáky, kteří hýří řadou barev, žijí nenápadně a jsou velmi plaší. Při lovu hmyzu rádi vysedávají na suchých větvích stromů, plotech a drátech elektrického vedení. Na hnízdišti se ozývají často opakovaně flétnovitým dvouslabičným "uru".

Vzhledem k tomu, že vlhy nemají na střední Moravě stálé hnízdiště a takřka každoročně se objevují v jiné lokalitě, žádají ornitologové veřejnost o pomoc s nalezením jejich hnízdišť. Pokud jste někde ve svém okolí zastihli vlhy, kontaktujte odborníky z Moravského ornitologického spolku, Č. Drahlovského 3, Přerov (mosprerov@atlas.cz), nebo zavolejte na 606 324 763. Ornitologové každé hnízdiště zdokumentují a postarají se i o jeho ochranu v době hnízdění.

Text: Jiří Šafránek
Foto: Adolf Goebel

V rámci Operace RORÝS, ochranářské kampaně na www stránkách Moravského ornitologického spolku, jsme sledovali přílet rorýsů do České republiky. Nyní již víme, že první rorýsi byli spatřeni 24. dubna v Záhlinicích na Kroměřížsku. Během následujících dnů přišlo od 20 pozorovatelů na 37 hlášení s celkovým počtem více než 400 jedinců. Informace byly zasílány z Prahy, Brna, Plzně, Olomouce, Jihlavy, Českých Budějovic, Opavy, Přerova, Vyškova, Blanska, Hodonína, Jindřichova Hradce a z mnoha dalších měst i vesnic.

Hlavní přílet rorýsů trochu narušil deštivý víkend, kdy pršelo od pátečního večera 28. dubna až do pondělí 1. května (na svátek lásky déšť konečně ustal a ukázalo se slunce). V pátek večer se kupříkladu nad Brnem – Bohunicemi krátce objevilo kolem 40 rorýsů, ale ti se brzy stáhli pravděpodobně nad větší vodní plochy, kde mohli lovit hmyz, a první rorýs se tu opět ukázal až v pondělí večer. Rorýsi stejně jako piloti letadel musí mít nepřetržité informace o chodu počasí. Dokáží vnímat i nepatrné rozdíly v tlaku vzduchu a díky tomu mohou změnit místo lovu dříve než začne pršet. Jestliže prší a rorýsi stále létají nad městem, jde s největší pravděpodobností jen o přeháňky. Tito ptáci tráví téměř celý život v letu a nemohou si dovolit přerušit přísun energie. To jen mláďata na hnízdě jsou uzpůsobena k hladovění a vydrží až 9 dní bez potravy, kterou rodiče zatím mohou pochytat třeba nad sousední zemí s momentálně příznivějším počasím.

První rorýse jsme bohužel „přivítali“ také znepřístupněním ventilačních průduchů na našich domech, kde s oblibou hnízdí. Rekonstrukce domů, zvláště zateplování zdí a opravy střech, přináší rozsáhlý zánik hnízdišť. Jak postupovat při opravě domu a přitom ochránit rorýse, se dozvíte na našich internetových stránkách www.mos-cso.cz.

Text: Mgr. Petr Rejzek
Kresba: Václav Plšek

Takový název nese nová ochranářská kampaň, která má za cíl pomoci v ochraně hnízdišť rorýse obecného (Apus apus). Tento druh je dnes nejvíce ohrožen stavebními úpravami především panelových domů, kde hnízdí až 95 % současné rorýsí populace. To, co přináší lidem užitek v podobě zateplování panelových domů a nových střech, může pro tyto ptáky znamenat úplný zánik jejich hnízdišť v místě ventilačních průduchů, spár a výklenků. Přitom stačí jen minimální opatření, jako je ponechání otvorů, a rorýsi nebudou v ohrožení. Více informací lze nalézt na internetových stránkách Moravského ornitologického spolku (www.mos-cso.cz). V rámci Operace RORÝS se můžete zapojit nejen do ochrany rorýsů, ale můžete se také zúčastnit fotografické soutěže nebo informovat o prvních pozorováních z našich měst a vesnic. Úplně první zaznamenané pozorování je ze Záhlinic na Kroměřížsku, ale hlavní tah teprve začíná a tak stačí jediné – sledovat oblohu a nahlásit první rorýse ornitologům z Moravského ornitologického spolku – středomoravské pobočky České společnosti ornitologické.

Rorýs obecný je přísně tažný druh. Zimuje v tropických oblastech Afriky jižně od Sahary. K nám se vydává na pouhé 3 měsíce, aby tu vyvedl svá mláďata. Zůstává u nás nejkratší dobu ze všech tažných ptáků. Rorýs tráví většinu života ve vzduchu a při aktivním letu dosahuje rychlosti 90 – 200 km/hod. Je nejrychlejší z našich opeřenců. Udává se, že mladí rorýsi se po vylétnutí z hnízda celé 2 roky nedotknou země. Ve vzduchu loví potravu, koupou se v dešti, spí a dokonce se na obloze i páří. Po dvou letech si pohlavně dospělí ptáci najdou svého druha či družku a začnou stavět hnízdo z materiálu, který pochytají ve vzduchu (peříčka, stébla, srst). Hnízdí pouze jednou za rok (hlavně květen - červenec) a nejčastěji snáší 2 - 3 čistě bílá vajíčka, na nichž střídavě sedí oba rodiče.

Jaro je konečně a neodvolatelně tady. Jedním z důkazů tohoto tvrzení je neustálý vytrvalý ptačí zpěv. Snad právě radost z jara a probouzející se přírody byla u zrodu každoroční mezinárodní akce známé u nás jako Vítání ptačího zpěvu. Moravský ornitologický spolek – středomoravská pobočka České společnosti ornitologické připravil při této příležitosti dvě exkurze pro veřejnost.

První z nich se koná v sobotu 29.4.2006 a proběhne v Tovačově. Linkový autobus do Tovačova odjíždí z autobusového nádraží v Přerově v 6.50 hod (nást. č. 13). Sraz pro ty, kteří zvolí jiný způsob dopravy, je u sádek v Tovačově v 7.30 hod. Předpokládá se, že zájemci se mohou k exkurzi připojit i kdykoli později přímo na hrázi Hradeckého rybníka. V okolí rybníka již v současnosti kromě běžných druhů zpívají v hojném počtu slavíci, protahují a ozývají se také další druhy. Při průtahu zde byl pozorován i jeden z nejmenších a nejkrásnějších středoevropských pěvců, pouhých 5 gramů vážící králiček ohnivý. Mimoto budou k vidění i migrující druhy vodních ptáků. O víkendu se například nabízel nádherný pohled na více než třicet rybáků černých sbírajících v letu z hladiny vodní hmyz a malé vyskakující rybky. Ornitologové rovněž předpokládají, že k vidění bude také vzácná severská labuť zpěvná s polským značkovacím límcem, jejíž pobyt pečlivě sledují již druhý týden. Na rybník se již vrátili také ledňáčci, o jejichž osud během kruté zimy měli ornitologové velké obavy. Při nepříznivém počasí se akce nekoná.

Druhá exkurze, v neděli 30.4.2006, proběhne v Záhlinicích. Je pořádána ve spolupráci s místní organizací Svazu ochránců přírody Via Hulín. Sraz účastníků je v 9 hodin před hostincem U čápa. Do Záhlinic je možné použít vlakový spoj s odjezdem z Přerova v 8:23 hod. Trasa vycházky bude měřit asi šest kilometrů a povede soustavou rybníků s krátkou zastávkou v rozkvetlém lužním lese. Celá oblast je velmi bohatá na ptačí druhy a je rovněž důležitým místem odpočinku tažných ptáků. Setkáme se i s řadou obojživelníků a zajímavých představitelů hmyzí říše. Přibližné ukončení akce bude cca ve 14 hodin. Akce se koná za každého počasí.

Text: Adolf Goebel
Fotografie: Robert Doležal

Kontakty na vedoucí exkurzí:
Tovačov - Adolf Goebel, mobil: 776 064 743
Záhlinice - Pavel Šálek, mobil: 606 541 859

V neděli se sešlo více než šedesát zájemců o pozorování orlů mořských v Záhlinicích na Kroměřížsku. Ornitologickou exkurzi zde pořádal Moravský ornitologický spolek, který je středomoravskou pobočkou České společnosti ornitologické, ve spolupráci s ZO ČSOP VIA Hulín.

Orli mořští u nás vzácně zimují u nezamrzlých vodních ploch, kde loví svou nejoblíbenější potravu - ryby. V zimě však nepohrdnou ani uhynulými vodními ptáky. Ke společnému pozorování těchto majestátních dravců letos pozvali ornitologové i veřejnost, ačkoliv riskovali, že žádného orla neuvidí, neboť se jedná o velmi vzácné a plaché ptáky. Opak se však stal pravdou. Již při příchodu k rybníkům měli všichni možnost pozorovat dva mohutné orly mořské, kteří seděli na ledě společně se stovkami kachen. Později všem oba orli předvedli své letecké i lovecké umění, kdy jeden z nich ulovil velkou rybu a oba ji společně pojídali na ledě rybníka před zraky přítomných. Ornitologická vycházka za orlem mořským se tedy mimořádně vydařila. Pozorováním lovících orlů mořských se mohl dosud pochlubit jen málokdo.

Za zmínku však stojí i další druhy ptáků, které společně pozorovali. Šlo asi o 2.500 kachen divokých - březňaček, 13 čírek obecných, šest lysek černých, jednu volavku bílou, prvních 40 skřivanů polních a jednoho konipasa bílého, kteří se již vrátili z teplých krajin. Vše tedy nasvědčuje tomu, že přichází jaro a orli mořští brzo odletí na svá hnízdiště do Skandinávie a Pobaltí.

Text a fotografie Jiří Šafránek

Česká společnost ornitologická každoročně vyhlašuje jeden ptačí druh ptákem roku. Letos, kdy si připomínáme osmdesáté výročí založení této naší nejstarší ornitologické organizace, byl za ptáka roku vybrán orel mořský. I když tento pták u nás v posledních letech na několika místech hnízdí, největší počet jedinců se na našem území zdržuje v zimním období. V tu dobu bývá pravidelně k vidění také na střední Moravě.

Moravský ornitologický spolek – středomoravská pobočka České společnosti ornitologické se rozhodl představit orla mořského veřejnosti přímo v terénu. Původně byly naplánovány dvě vycházky. Jak ukázal přípravný terénní průzkum, v důsledku úplného zámrzu vodních ploch během letošní extrémní zimy nejsou nyní na Tovačovsku vhodné podmínky k zimování ptáků, a proto se tam neobjevil ani orel mořský. Připravovaná výprava do Tovačova, původně plánována na sobotu 18.února, musela být zrušena.

Velmi povzbudivé jsou naopak zprávy ze Záhlinic, kde v současnosti zimuje několik orlů mořských a k vidění je i větší množství zimujících vodních ptáků. Je tedy veliká naděje na nezapomenutelné setkání s tímto majestátným dravcem s rozpětím křídel až 240 cm. Výprava za orlem mořským se uskuteční v neděli 19. února. Sraz účastníků je v 9 hodin před hostincem U čápa. Z Přerova je možné k cestě do Záhlinic použít vlakového spoje s odjezdem v 8:23 hod., časově vhodné vlakové spojení je i ve směru od Břeclavi. Exkurzi, která je pořádána ve spolupráci s ZO ČSOP VIA Hulín, povede Pavel Šálek.

Text Adolf Goebel
Fotografie Dušan Boucný

Letošní mimořádně chladná zima je pro všechna volně žijící zvířata těžkou zkouškou. Mimořádné problémy přináší také vodním ptákům. Ti pro svoji obživu a bezpečí potřebují alespoň malou nezamrzlou plochu. Většina tradičních zimovišť je však beznadějně zamrzlá. Ptáci na to částečně zareagovali odletem dále na jih a částečně tím, že obsadili ve velkém počtu každé nezamrzlé místečko. Ptáci také ztrácejí svoji vrozenou plachost a tak se poblíž lidských obydlí objevují i druhy, které si jinak v přírodě udržují od člověka velký odstup.

Jedním z mála tradičních zimovišt, která odolávají i letošním mrazům, je krátký úsek řeky Moravy v Olomouci poblíž sídla Povodí Moravy. Členové Moravského ornitologického spolku – středomoravské pobočky České společnosti ornitologické zde každoročně sledují výskyt různých druhů ptáků a snaží se odečíst i kroužky, které mají některé ze zimujících labutí velkých. Tato činnost se obejde bez jakéhokoli stresu pro zimující opeřence. Labutě při krmení vystupují na led a k vlastnímu odečtu kroužků se využívá výhradně bezkontaktních metod, jako je odečet pomocí dalekohledů a následně také vyhodnocení pořízených fotografií a videozáznamů kroužků.

Letos to opravdu stálo zato. Byl prokázán výskyt labutí ze čtyř zemí! Tři kroužkované labutě pocházejí z Polska, dvě ze Slovenska, jedna z Německa dvě jsou z České republiky. Zpráva o výskytu poputuje prostřednictvím Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze k příslušným institucím v jednotlivých zemích, které budou informovat jak kroužkovatele, tak zpětně poskytnou přesné informace o tom, odkud labuť pochází, jak je stará i kde byla dosud zastižena.

Celkem ornitologové napočítali 47 labutí. Překvapení je však čekalo i v hejnu asi 200 kachen divokých. Byly mezi nimi totiž dvě s velmi vzácnou vadou zbarvení, takzvaným flavismem, při kterém převládá plavá barva opeření. V hejnu kachen zimuje také samička kachničky mandarinské, která pravděpodobně unikla ze zajetí. Nechybělo ani to, co ornitologům dělá radost již mnoho let. Přicházející lidé nejrůznějšího věku, včetně rodičů s dětmi, kteří celé ptačí společenství pravidelně přikrmují. Taková pomoc lidí je důležitá vždy a v letošní krutou zimu to platí o to více.

Text a fotografie Adolf Goebel

Moravský ornitologický spolek – středomoravskou pobočku České společnosti ornitologické (MOS) zná veřejnost jak z informací v médiích, tak i z pravidelných exkurzí pro veřejnost na zajímavé ornitologické lokality střední Moravy. V zimním období láká příroda spíše k sportovnímu vyžití a ke krátkým procházkám. I když další akce pro veřejnost budou pokračovat až v předjaří, nabízí MOS spoustu zážitků již nyní. A co více, sami si zvolíte datum i hodinu, kdy si v klidu vyberete, co chcete vidět a pak to prostě uvidíte. Dokonce většinou nemusíte vyjít z domova.

Zní to sice tak nějak večerně silvestrovsky, ale přesto je to pravda. Jedná se o totiž pozvání na internetové stránky, jejichž zcela nová verze začínala vznikat již o prázdninách. Co na stránkách najdete? Jednak to, co se logicky očekává - historii MOS, ochranu ptactva, informace o probíhajících projektech a připravovaných akcích v novém roce, odkazy na další zajímavé zdroje i přehledy zajímavostí ve formě vydávaných tiskových zpráv. Ty nejlákavější sekce však mnoho slov nepotřebují, což ocení také děti nejrůznějšího věku. Čeká na vás bohaté, stále se rozrůstající fotoalbum s více než stovkou fotografií ptáků, nezvykle rozsáhlá videogalerie s více než padesáti krátkými videosekvencemi z terénních pozorování. Můžete si prohlédnout lovícího čápa bílého nebo orlovce říčního, unikátní albíny, ptáky pečující o mláďata, vzácné zatoulance i záběry, které změnily historii ornitologie, protože prokázaly výskyt nového ptačího druhu v České republice. Na své si přijdou i milovníci výtvarného umění, pro něž je zde obrazová galerie s akvarely i kresbami. Zatím jsou autory fotografií, videoklipů, maleb i kreseb členové MOS. Samozřejmě se předpokládá, že se postupně mohou přidat i tvůrci z řad návštěvníků. Takže vítejte na http://mos-cso.cz . A nezapomeňte nám sdělit svůj názor i svá doporučení a náměty. Náš web je tu přece pro všechny.

Text Adolf Goebel

Akvarel, autor Jiří Polčák

Ornitologové znají dvě období roku, kdy dostávají hlášení o hromadném výskytu exotického ptactva na našem území. První nastává každoročně během léta a časného podzimu, kdy udivení lidé hlásí ze zahrádek a balkónových květináčů kolibříky. V tomto případě jde o některou z dlouhozobek, motýlů příbuzných lišajům, nejčastěji o dlouhozobku svízelovou. Druhé období, období ohromných papouščích hejn, začíná pozdním podzimem a pokračuje celou zimu až do jara. V tomto případě jde invaze severských ptáků brkoslavů severních. Nenastávají však zdaleka každý rok. Někdy se brkoslavové objeví ve větším nebo menším množství několik let po sobě, jindy se řadu let neobjeví vůbec. Minulou zimu jsme zažili jednu z největších invazí těchto ptáků, kteří se objevili nejen ve střední Evropě, ale i na jihu a dokonce až v Africe. Jak to bude letos?

Brkoslav severní je pták velikosti špačka. Je načervenale hnědý, má výraznou, zašpičatělou chocholku. Hrdlo je černé a na křídlech má bílou, žlutou a červenou kresbu. Ocas je ukončen žlutým pruhem. Hnízdí na dalekém severu, kde se živí v létě komáry a hmyzem a později bobulemi. Prokletím tohoto druhu je jeho zažívací trakt. Potrava jím prochází velmi rychle a často se ani pořádně nezpracuje. Důsledkem toho je ohromná spotřeba potravy a tak se stává, že pokud brkoslavi vyvedou početné potomstvo, nejrůznější bobule, kterými se na podzim a v zimě ve své vlasti živí, rychle dojdou. Ohromná hejna pak musí za potravou na jih. Tak dochází k invazím.

Hejna se mohou skládat z několika ptáků, ale běžně jich bývají desítky i stovky. Ta opravdu rekordní mohou mít i kolem dvou tisíc brkoslavů. Nalétávají na nejrůznější bobule, jako jsou jeřabiny, jmelí, ptačí zob, a s oblibou konzumují také nesklizená jablka. Velká hejna společně odpočívají na stromech, anténách i střechách.

A co letos? Budou! Asi zatím největší hejno (1 500 exemplářů) bylo k vidění v centru Hradce Králové těsně před vánocemi. Hejna desítek ptáků jsou již hlášena z mnoha míst. Když na ně narazíte a budete pozorní, uslyšíte i jejich hlas. Je to vysoký, kovově znějící cvrčivý trylek. Vše svědčí o tom, že letos je šance, která se možná zase řadu dalších let nenaskytne.

Text a fotografie Adolf Goebel

Zima je tady a s ní každoročně nastává volně žijícím zvířatům těžké období. Sníh, který zakryje zdroje potravy, bývá totiž horší než běžné mrazy. Ptáci žijící poblíže lidských sídel mají velkou výhodu. Tou je dlouholetá tradice krmítek a vstřícný vztah lidí k ptactvu. Jak tedy krmit a neuškodit?

Především zásadně krmíme kvalitní potravou. Rozhodně by nemělo krmítko být způsobem, jak se zbavit kuchyňských zbytků nebo plesnivějícího chleba. Potravu dáváme do krmítka v takovém množství a stavu, aby neplesnivěla a nehnila a z hygienických důvodů provádíme také pravidelnou kontrolu a úklid krmítka a jeho okolí. Ptáky zásadně nekrmíme chlebem, uzeninami, slanými potravinami, suchými těstovinami ani kynutými výrobky, protože způsobují vážné zažívací potíže. Z naší kuchyně můžeme ke krmení použít strouhanou housku, na plátky nakrájený lůj, vnitřní sádlo nebo stoprocentní tuk. Z přírodních zdrojů podáváme jakákoliv semena nebo plody, pokud nebyly chemicky ošetřeny.

Kosi, kvíčaly a brkoslavi se v zimě v přírodě živí převážně bobulemi ptačího zobu, kaliny, černého bezu, jeřabin, případně plody hrušek a jablek. Máme-li jablka, která nás svým vzhledem nelákají (samozřejmě nesmějí být nahnilá nebo plesnivá), prokážou ještě snadno ptactvu neocenitelnou službu. Sýkory mají v oblibě mimo loje a tučných semínek slunečnice, semence a máku také drcené ořechy, vrabci, pěnkavy, strnadi a další pěvci ani hrdličky zahradní určitě nepohrdnou obilninami nebo strouhanou houskou. Koneckonců, v dnešní době není problém koupit si již namíchanou směs pro krmítka i lojové koule se slunečnicovými semínky. Je to možná o něco dražší, ale zato snadno dostupný způsob, jak pomoci.

Text a fotografie Adolf Goebel